Jako každý rok se začátkem listopadu začínají někteří z nás pociťovat, že ačkoli advent je ještě zdánlivě daleko, tak příroda se pomalu ale jistě začíná připravovat na příchod zimy a Vánoc. Není to pouhá náhoda, že se tak děje právě v listopadu. O víkendu jsme si sice o hodinu přispali, nyní nás však čekají stále časnější tma, často v kombinaci s uplakaným počasím.
Na svatého Martina kouřívá se z komína, a na svatou Kateřinu schováme se pod peřinu. Jak nám naznačuje i tato lidová pranostika, nastává období, kdy více času trávíme doma, s rodinou nebo přáteli. A právě proto, že už počasí venku moc lákavě nevypadá, je třeba si tento čas s rodinou náležitě užít. A můžeme začít třeba společným těšením se, že třeba zrovna letos k nám Martin 11. listopadu opravdu dorazí na svém běloušovi. Pojďme si už nyní ale říci, kdo vlastně ten svatý Martin byl a proč si ho každoročně připomínáme.
Legenda praví, že Martin byl vojákem ve francouzském jezdectvu. Jednoho chladného dne projížděl na svém bílém koni do města, kde potkal žebráka. Martin však kolem něj pouze neprojel, tak jak to udělali mnozí před ním. Zastavil koně, seskočil a svým vojenským mečem rozťal napůl svůj červený vojenský plášť. Polovinu si nechal a druhou polovinu podal žebrákovi. Žebrák s pokorou poděkoval a Martin pokračoval v cestě. Asi si říkáte, že na tom přeci není nic až tak zvláštního. V noci se však Martinovi zdál zvláštní sen, kdy se mu zjevil Kristus a v rukou držel právě tu polovinu pláště, kterou Martin toho dne věnoval žebrákovi. Martin na základě snu odešel z vojska, nechal se pokřtít a zbytek života strávil jako poustevník. Martinův dobrý skutek je symbolem spojujícím chladný podzim v přírodě a zároveň přicházející vánoční dobro v lidských srdcích.
Po smrti byl Martin prohlášen za svatého. Je považován za ochránce jezdců a koní, kovářů, ale také za patrona domácí zvěře, typicky husy.
Tradice, jež se vážou ke svatému Martinovi, jsou příležitostí, jak trávit čas doma s rodinou. S dětmi si můžeme vyzdobit okna bílým koněm a vločkami z papíru, společně upéct svatomartinské pečivo, k obědu si připravit svatomartinskou husu a večer s partnerem ochutnat vzácné svatomartinské víno. Je však potřeba nezapomínat na prapůvodní význam Martinova skutku. Pokusme se již teď udělat něco dobrého pro ostatní. Nemusíme čekat až na období adventu. Martin také na nic nečekal, když vzal meč a polovinu svého pláště věnoval žebrákovi.
Tak jak se našim dětem snažíme přiblížit tradice a zvyky po celý rok, je tomu tak i v případě svatého Martina. Vytvořila jsem jednoduchou stezku s otázkami týkající se svatého Martina, kterou rozmístíme na zahradě. Na konci děti rozluští tajenku, povyprávíme si, jak to se svatým Martinem vlastně bylo a vyrobíme si koně pomocí krepového papíru. Ti menší si mohou vymalovat omalovánku. Chcete to vyzkoušet taky?
